pátek 19. července 2013

alou na jatka, pravila imaginární matka.

Snadněji lze sepsat s ďáblem kontrakt, podškrábnout papír vlastní krví,
nežli s Tebou navázat nějaký kontakt, a čekat až všechno se zmrví. 

Čekat před jatky, 
jako na porážku kráva,
odtažená od své matky,
nemající žádná práva.

Co se na dámu sluší, vím,
dáma nepatří na jatka,
ale možná je to tím,
že nemůžu najít zadní vrátka.

Proč ty zasraný vrata,
je takový problém najít?
Jiní je maj NATOTATA!
Já můžu si nechat chuť zajít. 


Trocha líbezné poezie po návratu, do našeho ''krásného'' státu. 
Tak hbitě zpět v realitě!
Cítím se jak psanec, totální zasranec. 

Dejte mi časíček, každá krev jednou přestane bublat :) 
V neděli přijede Marsíček, už druhý člověk poznaný z brněnského ráje ochoten navštívit naší prdel. Blahé.Vždy si tááák moc vážím, někoho kdo je ochoten přinést takovou oběť. Ona mě zklidní. 





Žádné komentáře:

Okomentovat