úterý 23. července 2013

Zabij mouchu, mraky uletí taky.


Po místnosti létá si nedbale,
na stěnách usedá- moucha.
Proti ní, vše zdá se tak pomalé,
i srdce jinak mi bouchá.

Za okny plují si mraky,
nepatrně, vstříc dál k obloze.
Chtěla bych s nimi taky,
napříč světové rozloze.

Protože,
přes pole a vzdálené lesy
cítím tvou přítomnost- kdesi.




...ani nechci pátrat po příčině mé rozněžnělé nálady. Hlava mi poslední dobou plodí duhové sračky. Bez nároku na ''honorář''. 

Fotkou jsem zdokumentovala západ slunce na Pagu. Vypadá to jako muž ke slunci letící, čímž jsem byla nesmírně fascinována! 

Žádné komentáře:

Okomentovat