pátek 16. srpna 2013

Inspirace z lesa, kde srdce strachy mi plesá.

Možná jsem jen víla lesní,
kámen na kameni stojí.
Doufám, že vlci mě nesní,
protože mé rány se špatně hojí.

Možná jsem jen stromem,
listí padá, v podzim šumí.
Jen tak stát před tvým domem,
je jediné co umí.

Možná jsem přeci jen květinou,
když slunce svítí, kvetu.
Nejsem však květinou jedinou,
nebo se snad pletu?

Já jsem...
...už dávno neživá.
Tak co je to, co ve mě přežívá? 

Brrr, taky se tak bojíte lesa? Stejně do něj pořád chodím, ačkoliv bych vůbec nemusela. Les mám před okny a divá zvěř nám chodí ledabyle po zahradě. Jenže v tom lese je něco...
...něco čeho se mi na zahradě nedostane. 

A zítra, tramtadádá, od zítřka budu mít lesů spousty. Pane, vy jste se zase kochal?

Žádné komentáře:

Okomentovat