sobota 10. srpna 2013

Jak se vidím dnes? Samochválný článek. Jsem přeci tak boží! :D

Dnes trocha křečovitých spíš neveršů. Co je ale na dnešním propršeném dni tak zvláštní?
Že i když nemám zrovna čerstvě nabarvené vlasy, nejsem namalovaná, nechodím běhat a nevypadám dle předpisů... Cítím se krásná! :D

Vlasy jako liška zrzavé,
tak trochu spářená s ovcí,
zrz maj vždy krásky filmové,
když utíkaj před lovci.

Pak mám taky dlouhé nohy,
díky nim nedaleko od oblohy,
stávám.
Mé příliš modré oči,
naději že svět se kolem točí,
dávám.

Mé mrňavé cecíky,
ruce jak vyschlé klacíky.
Malá, milá pneumatička,
přeci nebudu jak tyčka. 

Dnes cítím se tak krásně,
a co vím víc než jasně,
nevím jak se chová dáma,
připadám si spíš jak lama. 

:D:D:D

No a protože jsem jeblina jebnutá a nejspíš mi už totálně přeskočilo, rozhodla jsem se rozhodnout, že si musím pořídit ukulele. Kytaru nezvládám, je moc velká, ale ukulele bych zvládnout mohla. Shodou okolností jsem našla totální stylovku za pár kaček a už zbývá jen se rozmyslet, která barva bude ta pravá? 
Růžovou, abych přebila mou černou duši, a vypadala víc jako idiot, což mi ale lichotí, nebo tyrkysovou, abych sladila mé ''nadějné'' modré oči s beznadějným talentem?! :D





Edit
...ani po více než pěti minutách mě nepřešel nápad na ukulele. Ta představa, že můžu hrát věci tak srdcervoucí, dramatické, kulohryzné, žílytrhající a navzdory tomu vypadat jako havajská víla, mě děsně motivuje :D
http://www.youtube.com/watch?v=1T1bpDXIJfU&list=TL0ncUxVjU9BI


Žádné komentáře:

Okomentovat