úterý 27. srpna 2013

Konec barev v imaginárním světě.

Průhlednou barvou,
nakreslím na zdi v ulicích,
šipky co ke mě vedou.

S naději a vervou,
a úsměvem na lících,
nevím,
že ke mě tě nedovedou.

Nikdo mi neřekl,
že pod barevnou mlhou,
on tak rychle utekl,
já medaili mám druhou.

V šedi ulic mizím,
já nevšimla si totiž,
že malovat šipky cizím,
způsobí jen potíž. 

Zbavila jsem blog veškerých barev a života, ale co je více než jistota, že barvy se vrátí, až z dohledu se ztratí ten hnus co mi na plicích, tíží dech a smích z mých lící maže, zbyl jen vzdech. 

  :D :D :D :D

Chtěla jsem napsat básničku, který by tuto ztrátu barev dokumentovala, ale vzešlo z toho akorát pár nepochopitelných řádků plných zmatku. 
Poslední dobou nedává smysl vůbec nic co napíšu, ani já nevím co to je za zmatek. Píšu to proto, protože mi tak sedí rýmy, nebo má snad nějaký hlubší smysl? Nevím. 

Nehledejte smysl v nesmyslu, píši to bez rozmyslu. 


Žádné komentáře:

Okomentovat