čtvrtek 1. srpna 2013

Příjemní lidé kteří olizují.

...to nic, já jen poslouchám Dezoláta. 

Pár půlhodin zpět, hrozila jsem blogovým poločasem rozpadu aneb smazáním mých supersráčovin. Odvolávám, odvolávám, odvolávám, jako nejspíš milion mých unáhleností poslední dobou. 
Nic totiž neumím. Neumím malovat, neumím ani fotošopovat, zrovna plichtím pána od stonožek, co místo očí řitě má a místo slz lejna trousí. Snad se jimi neurdousí. Mé interiéry postrádají smysl pro normálnost a nic z toho co jsem navrhla by snad užitek nikdy nepřineslo. 
Tak to k mému umění. Nic kromě umění které neumím, neumím :D

Umím jen občas napsat nějaký veršík. Veršík který nikdo nikdy nevydá. 
Proto duhový blogísek bude žít dál, aniž by o to třeba někdo stál. 

Tak ahoj! :D

Žádné komentáře:

Okomentovat