pondělí 5. srpna 2013

Proč nemůžu do vesmíru?


Marná snaha vesmírné lásky,
té dočkaj se jen zlatovlásky.
Což působí mi potíže,
když zažívám stav beztíže.

A tak mám v okovech nohu,
co drží mě na zemi rovné.
Zbývá jen zírat na oblohu,
a trochu válet se v hovnech. 


Balkónové rozjímaní při milionů hvězd. Takovou krásu ve městě neuvidíte :)
Mimochodem, dnes jsem se začetla do knihy ''Vesmír je báječné místo pro život'' z roku 1987, kterou jsem vyhrabala v tátově domácí knihovně. Díky těmto scifi povídkám se cítím chvilku jako v jiném světě.
Možná bych byla modrá. Představa jednoho autora o čase budoucím je totiž taková, že svět bude přelidněn, a proto se lidstvo bude losovat a rozdělovat do barev. Každá barva má denně pouze 4 hodiny na to, aby mohla vyjít ven a žít. Po zbytek dne musí trávit ve svých malých akvárijích a jíst krychle s příchutí. Chtěli by jste být skupinou barev, které můžou ven ve dne, nebo skupinou kterým je dovoleno vycházet pouze za tmy? 

Žádné komentáře:

Okomentovat