neděle 25. srpna 2013

Tříští se nám dny příští.

Možno zdá se mi,
že blízko mám oblaka,
tělo vysoko nad zemí,
přitom je to na draka.

Na omak hebký,
pocit spokojení,
co do mé lebky,
proudí sám.

Je ale tak křehký,
že touha po ukojení,
na kousky ho tříští.
Kde ho mám?

    Veškeré ‚,to‘‘ hezké o co nejž se sami připravujeme, dřímalo v nás. Lidé se štěstí bojí tak moc, že jej upustí na zem, pošlapou a následně trpí. Ale je jim to jedno, je nám to jedno.

Je mi to jedno.

Něco bude. 

Žádné komentáře:

Okomentovat