pátek 6. září 2013

Jen ať si všichni zkusí, milovat to, co se jim hnusí.

Ze zdi vzpomínek,
vypadl kamínek. 
Díky tomu spadla zeď,
a to je to co cítím teď. 


Opovrhovanou neobyčejností
unášena býti toužím.
Místo toho strohou výsostí
omámená, tupě sloužím.
Nepochopená spontánnost,
tohle opovrhnutí jediné,
hledám aspoň z nouze ctnost,
když vždy neúspěch mě nemine.

...hypermega super blábol :D Co je ale na tom nejděsivější, že pro mě vážně dává smysl. 

Sedím v Brně. Měla jsem jet do Prahy. Zkurvená domluva ovšemže, takže musím čekat v Brně sama do noci, bez peněz a internetu jen na vrátnici. Bájová situace. 
Ubytovaná a zaměstnaná. Ahoj, jsem zbrusu nová zahradnice.
Svítí tu sluníčko, Brno se nezměnilo. Cheesburger stejně chutná, Svoboďák se dál hemží dementy a všechno je divné. Od neděle zase napořád. I když do práce se mi moc nechce. Někdo by mi ty peníze na křivák, ukulele, tetování a milion dalších věcí mohl dát jen tak. Nebo ne?

Všechno mi přijde jako slizem oblepené. Hnus.

Žádné komentáře:

Okomentovat