úterý 24. září 2013

Poezie školních dní. Kdy zkurvenost se rozední?

...a to jsem byla schopná tvrdit, že už mě nedokáže rozhodit. DO KUREV A PIČÍ. 
Hodlám udělat naprosto cokoliv pro to, aby to bylo jinak. 

Atomy na mol,
já z večera střízlivím.
Hlavy bol,
v prostředí jízlivým.

Chemická vezírka,
mluví tak se zájmem,
v mých znalostech mezírka,
učit se nezájem.

Na přednášce žrádlo z tlamy mi kype,
každej druhej v nose se rýpe.

Málokdo zápis si píše
a celé to vypadá spíše,
že z nás, mladých studentů,
stala se banda dementů. 

Je mi na blití, ale né z pití. Zalezu teď do nory a už nevylezu. Mít víc přesnídávek, lítaly by o stěnu všechny. Tak blahý pocit něco rozflákat úplně na sračku! 
Em. A DVANÁCTÝ DÍL DEXTERA JE NA SVĚTĚ. Což mě tak znepokojilo, že se na něj bojím podívat. 

A aby nebylo všechno tak zku***** na ho***, tak pozdravte milé bobříky. 

Na vrcholcích velkých hor,
vylézají bobři z nor.
A z vrcholků všech těch kopců,
všem lidem vidí do poklopců.

K čemu takovému bobru
je vidět chlupatou kobru?
Když bobři vidí chlupy kobří,
ví, že vlastně jsou tak dobří.

Mají totiž sestřih slušivý,
a nevadí jim ani pocit mučivý,
že bez všech těch chlupíčků,
táhne bobrům na pičku. 

:D

....just ignore the world. Sežerte mě. 

Žádné komentáře:

Okomentovat