pátek 11. října 2013

V oparu nevědomí, se upíjí do bezvědomí.

Jestliže...
 za vše co děje se dosud,
může nalinkovaný osud,
co hňápe mi klacky pod nohy,
a já jaksi nemám vlohy
zvrátit vše co na mě padá,
je to tím, že jsem tak mladá?

S absencí pozitivních proudů,
měním se v nic, bláta hroudu,
a přestože úsměvu snahu mám,
v zrcadle se už nepoznám.

A má snaha zapadnout
splynout s chůzí davu,
zevnitř nutí mě se rozpadnout,
a nějak v tom plavu.

...jestliže.
Jsem žralok
co nehryže. 

Moc nepíšu. Nepíšu protože nemám čas myslet a když už myslím, stejně nic moc nevymyslím. Možná je mi fajn, nebo úplně na hovno? Nevím :D
Škola mi vytrvale likviduje život a požírá veškeré kreativno které v sobě mám. Veškeré volné chvíle mizí na dně sklenic a všechno je odporně hezký. 

2 komentáře:

  1. Ta prozaická glosa na konci příspěvku je daleko zajímavější než ta poetická část. Ono, když to nejde, tak se to nemá lámat přes koleno...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tohle není lámání přes koleno, nesedávám s pocitem typu ''teď musím něco napsat''. To samo. Nicméně je fajn, že mě konečně někdo kritizuje :D

      Vymazat