pátek 31. května 2013

Melancholy hill ... ve sračce z promilí hledej sílu.

Kdo pravdu ve vínu by hledal?
Usadil se kal na dne sklenice,
který odpověď na otázky mi nedal,
na otázky co zajímají mě velice...
Ležím opile ve světlu stíně,
víno mizí v mých žilách...
Hořká chuť slz mizí v mém klíně,
udělám vše co v mých je silách...

Song k básni nekorespondující, nicméně, ještě tisíckrát zmáčknu replay, než dnes večer mi přestane hrát...

Měla bych přestat pít
...

středa 29. května 2013

Pštrosi nechodí bosí.



Dobrý den, jsem pštros.
Schovávám hlavu do písku (peřin) kdykoliv mám strach.


Living in the nature- něco mezi pozváním a vzrušením díky hovnům

Přípravy vrcholí. 
Jakmile zavřete pár kreativních duší na technickou školu, výskají blahem, při představě že i oni mohou vytvořit něco neskonale dalekosáhlého. Tedy někteří. 

Byli jsme tři a měli jsme dokonalý plán! Nenechali jsme se zviklat neúspěchy a dále si stojíme za svým. Ale nehodlám zde popisovat naše úžasné myšlenkové pochody, dokud objekt nebude stát v arboretu. 

Pořád jsme tři. Nicméně, děláme na to jenom dvě, náš záhadný společník jakýmsi nezdárným způsobem odpadl. Což ale znamená, že veškerá chlapská práce padla na křehké dívčiny... 

Zkuste se tahat přes Brno s těžkým a posraným záchodem!!!

Tak jak byl nazelen. Mokrý a důkladně zesrán.

Pečlivě zabalen, v tramvaji se vezouci.

Vzhledem k tomu že vím, že zde už nepíšu jen tak do vzduchoprázdna (za týden 300čtenářů :D), vyzývám brněnské obyvatelstvo aby se přišlo příští týden podívat na to, jak to dělají nábytkáři!! :)

Arboretum Mendelovy Univerzity, 5.6 v 17:00
Chlebíčky a chlast budou... s kurvama to ale bude horší :D
Výstava potrvá do 19.6 :)

úterý 28. května 2013

Pohrdavý lidský zmrd- strasti architektury a odpor v naší zemi.

Jako hnízdečko v přírodě

V rámci prokrastinace a přípravy na zítřejší poslední opravný termín stavby dřeva, trávím čas brouzdáním po internetu a zrovna teď nastala chvíle, kdy mám sto chutí se zahrabat někam do nory, protože v noře nikdo nemusí trpět pohrdáním.
Našla jsem článek, který popisuje vznik domu v pražských Kyjích. Naprosto unikátní a netypická stavba, která roste na ''nožce'' v Kyjském sadu, se má odlišit od typických ,,RD na klíč'' snad vším. Architekt Jan Šépka mě fascinuje svou představou o rodinném domě a kombinace: dřevo-beton mě také vždy odrovná.

Co jsem tím ale vlastně chtěla říct? Stačilo si přečíst komentáře, člověka jako já, takové žvásty nenechají chladným. Naprostá odmítavost, ,,čecháčkovství'', přilnavost k selskému baroku, neoriginalitě, pohrdání a snaze zapudit vše nové, z většiny komentářů vyloženě čpí. 
Lidé naprosto odmítli netradiční způsob architektury, označili jej za hnusný paskvil s tím, že by nechtěli bydlet ani poblíž. Možná není divu, ve společnosti plné důchodců, komunistů, lidí volících Zemana a další spoustou skupin, které můžeme označit pouze za ovce v davu, se najde málokdo kdo dokáže ocenit opravdovou originalitu.
Nechci tím říct, že mám vkus. Člověk který si k narozeninám přeje povlečení My Little Pony, prostě vkus nemá, ale občas je mi smutno nad tím, jak se v té naší zemičce zastavil čas a lidé nejsou schopni pochopit, že nikdy nic nebude stejné.
Závidím designérovi/ architektovi jeho jméno. Závidím, že si mohl dovolit něco takového vymyslet a zrealizovat, protože i já jednou sním o tom, že se mi něco takového povede. No jistě, celý národ mě pošle doprdele, protože to bude prostě změna, ale věřím, že se najdou i tací, kteří to dokáží ocenit...
Žádné megalomanské základy, minimum prostoru, které by stavba ubírala přírodě
Ach to dřevo ♥
http://www.novinky.cz/bydleni/tipy-a-trendy/302889-v-prazskych-kyjich-roste-dum-na-betonove-noze.html




pondělí 27. května 2013

Rock for people- looking back

Do dalšího ročníku zbývá.... 35dní! Takže nastala ta správná chvíle ohlédnout se, zavzpomínat a začít se tetelit blahem s kalendářem :) 

Původně jsem chtěla psát o objevení Knife Party, jakožto paskvilu po rozpadlých Pendulum, ale pak youtube nahodil: Mohlo by se Vám líbit: Pendulum! a už jsembyla uvězněná v propasti minulých ročníků.

Takže jako takovou tečku za minulými ročníky, jsem si vytvořila TOP toho nejlepšího, co jsem za ty dva předešlé, mou účastí poctěné ročníky zažila :D

1) PENDULUM
    Když se probijete davy a stojíte na místě kde by chtělo stát tisíce lidí místo Vás, je to fakt božské. Nevím k čemu to přirovnat a nic se tomu nikdy nevyrovná. Stojíte tváří tvář hudbě kterou ctíte už od základky... Je to jen teď a tady. Nic víc. Neuvěřitelné! 
Kromě lidí, kteří mě viděli na obrazovkách, neexistoval důkaz o tom, že jsem tam vlastně byla... Ale já ho našla! To blonďaté s čelenkou a máchající rukou od prostředka trochu vlevo! Muhahaha!!! :D


2) PARAMORE
Tak to bez diskuzí. Nebýt Hayley, není ani Ginger Box. Jak krásně jsem si pobrečela! :D


3) THE SUBWAYS
Ačkoliv jsou v ČR každou chvíli, jejich dávka energie byla naprosto nepřekonatelná. Člověk by ani neřekl, jak dlouho dokáže jančit, tančit a vřeštět. Nemůžeš přestat. A když opustí podium, ty pořád nemůžeš přestat :D
...Mimochodem, jsem vidět na obrazovkách! Oranžová hlava to jistí :D


4) SKRILLEX
A tak jo :D Bylo to boží. Kdo mě zná, slyšel už milionkrát historku o tom, jak jsme se vlastně dostaly dopředu :D
Video mi tady nejde dát, což ale ani nevadí, točit se nesmělo a když jo, videa se skákajícím maníkem u pultu nejsou extra výživná, člověk to prostě musí zažít :)

5) MY CHEMICAL ROMANCE
Idoly mých emo dob. Stejně jako božovní Pendulum, už bohužel rozpadlí...Koncert byl parádní, až na to, že jim hned ze startu asi 3x vypla elektřina :D Btw, tady jsem na videu taky... To stvoření co tam někomu /už nevím komu/ sedí na zádech, s kelímkem a rukou, která máchá totálně mimo rytmus. Pravděpodobně jsem už byla dost navátá :D


6- x) Beatsteaks- Tyhle jsem objevila při čekání na Pendulum. Vážně povedená německá banda. Na tomhle koncertu jsem zažila své poprvé při populárním: ,,A teď si všichni sedněte, až řeknu, vyskočíte!'' :D
http://www.youtube.com/watch?v=ChHL1z7HAjw

Asian Dub Foundation- Opět velmi opilé zážitky :D Nepařila jsem ani tak na ně, jak na velkoplošnou obrazovku na kterou se promítali. První jsem jako opilá víla křičící na projekci tančila sama, ale později se přidalo i pár dalších zoufalců :D
http://www.youtube.com/watch?v=z-HHSQ0skLE

John Butler Trio- Nepřekonatelný kytarový mág. 
http://www.youtube.com/watch?v=VwW_-bShtJY

Všechno na rokáči je boží. Přijedete domů , říkáte si: ,,Na tohle nikdy nezapomenu!'' a chce se Vám umřít. Kamarád prohlásil, že návrat domů byl horší, než kdyby se s ním rozešla přítelkyně :D
Nemusíte zrovna skákat na koncertě, stačí jen sedět, nasávat atmosféru a pít ledové pivo ... ♥

Děsně se těším až za 35dní budu vyšilovat, že se mi kryjou koncerty, nic nestíhám, že se nemám jít kde vysrat, a mou jedinou starostí budejen plánovat: Kdy se ožrat a kdy jít na koncert a potom se jít ožrat. Celý rok žiji pro těch pět dní. Zní to divně, ale kdo pozná, pochopí :) :D

Dopíííííčííííííííííí...........ať už to je!!!!!! :D

Edit: Málem bych zapoměla, kolik úžasných kapel jsem taky objevila: The Freud, Franz Ferdinand, White Lies, The Wombats, The Kooks, Enter Shikari... Vážně mám pokračovat?? Raději ne :D:D




neděle 26. května 2013

FUCK, FUCK, FUCK!!!

Jako sny které s ranním svitem mizí,
tak jako všechny páry procházejí krizí…
Možná jako naděje které umí lhát,
a tak jako si lidi dokážou na hlavu srát…
Tak přesně proto moc dobře vím,
že svět tvýma očima nikdy neuvidím…

Někdy bych si vážně přála, aby pár lidí vidělo svět mýma očima. Aby někdo konečně pochopil, jaké pitomosti mi dokáží udělat radost :) 
Jela jsem dneska se spolujízdou, venku nádherně, západ slunce, všechno kvetlo, příroda byla tak přenádherně osvětlená. Jsem typický typ ,,Pane, Vy jste se zase kochal?!'', byla jsem ohromena, jak může být něco tak dokonalé. Nejraději bych to natočila a ukázala světu, ale který idiot by koukal na dvě hodiny krajinek?? Nejspíš nikdo :)

Každopádně, teď sedím před kolejní recepcí, v mém pokoji už prostě nepanuji já, a nutím se do učení. Nejde to sakra!!!! :D A tak co, mám na to celou noc, začnu hned po tom, co tady přestane vřeštět nějaká kráva. 



Btw...Tohle je nejspíš buk :D


Edit o dvě hodiny později: Ano, tohle je buk, poznám to naprosto s jistotou. Yahooo! :D
Edit 2 na další den: Hned po bukovém zjištění jsem odešla spát, dalších milion dřev neumím. Ani mikro, ani makro, ani dýhy. Dneska druhý pokus, zítra poslední. Naschle stavbo dřeva za rok, stejně jako chemie :D:D
Edit 3 posléze: Tak jsem to nedala, haha, místo toho jsem dala jinou část, na kterou jsem se neučila. Takže místo toho abych lebedila venku, zase na to čumím. Gr. 

Ojeď svou zrzku, aneb. učit se nehodlám. Opět.

...protože jsem na to moc mimo.
Proč takový nadpis?? Zdají se mooc, mooc špatné sny :D

Zatím všechno probíhá podle plánu: ,,Zítra ty zápočty vážně nedám.''


Dnešní báseň: 
Stavba dřeva, za co bože?
Raději mikroskopem do držky,
vidím dřevo, aha, cože??
Poznávám jen útržky.
Každé jiné, přitom stejné,
kdopak by to nepoznal?
Podle Gryce, znaky zřejmé,
ale jen on je rozeznal...

sobota 25. května 2013

Waiting for nothing.



I’m sick of waiting for something good to happen because I feel like I'm waiting for something that isn't going to happen. 

Haha, produkuji anglická slovíčka jak na běžícím páse. Ve čtvrtek jsem dělala zápočet z angličtiny kterou opakuji, nejspíš jsem ho sice opět nedala, ale cítím se jako kabrňák, když jsem použila pár předpřítomných časů. 

Ne, a teď vážně. Zasekla jsem se na mrtvém bodě, v nějakém meziprostorovém prázdnu, které mi působí neduhy na duši a ty mi nesluší. Cítím se jak uvězněná v odbavovacím pásmu na letišti, je spousta věcí na které čekám. Čekám i když vím, že letadlo do kterého bych chtěla nasednout, nepřiletí. Mohu nastoupit jen do jednoho letadla, je to letadlo do kterého bych nastoupit měla. Neudělám to, takže jen čekám na své vysněné imaginární letadlo. Lidé kolem mě prochází, nastupují tam kde by měli, dělají správnou věc....
...ale já tady nejsem od toho, abych dělala věci správně. 

...což je někdy vážně k pláči/ta stupidní gifka je pro odlehčení, upoutá vaší pozornost, a vy se nebudete moci soustředit na můj text :D/

Čekání mě 'vyčerpává' natolik, že si nechávám uletět letadlo, práce stojí, nestíhám školu, nestíhám nic. Stíhala bych, ale to bych například teď nesměla popíjet víno a rozjímat nad životem, ale dělat ty čtyři proklaté protokoly do chemie. 

Mimochodem, včera mi zas hlavou proletěla geniální báseň:
Tak tak potlačuji řvaní,
můj mozek ovládají dýhy,
nemám čas ani na sraní,
vzteky do stolu ryju rýhy. 
Milion vzorců a čísel kupy,
odkorňovače lezou mi až z dupy.
Koeficientů nespočet,
to nestačí jen jeden výpočet?!

Seru na to, kdo si počká, ten se dočká! Jdu dál popíjet víno a nejspíš tlemit na porno. 

 




Vyrobíš mi penis?

Vzhledem k tomu, že kolem půlnoci většinou bývám nejkreativnější, nejaktivnější a možná i nejnadrženější, rozhodla jsem se, že spojím tyto nej- dohromady a vytvořím něco velkolepého. 
ORIGAMI PENIS!

Takhle to zhruba mělo dopadnout- 

A takhle to dopadlo- 

Video tutorial má něco málo přes 7minut. Tvůrce vše dokonale vysvětlí a názorně ukáže, ale ani po půlhodince nepřetržitého stopování a koumání jak na to, se mé ''dílo'' nepodobá penisu ani vzdáleně!!! :D
A proto prosím: VYROBTE MI PENIS!!!!

pátek 24. května 2013

Zombie running race - zápočet

Po prvním zápočtu o vibrátoru sem plácnu ještě jeden, tentokrát do počítačové grafiky. Babrám se v photoshopu už několik let, jako profík ho vážně nezvládám, ale umím jen to co potřebuji. 
Tentokrát mi tahle ptákovina přinese dva kredity, a to jsem byla na cvičení jen jednou, muh,muh, mám ráda takové předměty :)

Téma bylo samozřejmě volné :D

MADNESS!!!

Po měsíci jsem zavítala domů, a můžu se stavět na hlavu jak chci, neužiju si to. Mám tolik zkurvené práce!!!

JHDIUWGBkjfhkjhfkshfkehietagdmhabha!!!! 


Vypadám tááák nasraně... Já jsem tak nasraná! 

Poslední dobou zuřivě klikám na tlačítko REPLAY u tohohle songu. Nevím o čem se zpívá, takže nevím, jestli podléhá melancholii jako já, nebo pojednává o něčem vážně skvělém. A nebudu to hledat, nechce se mi. Ale melodie, celý zjev a táhlost naprosto odpovídá mé náladě. Prostě srdcovka. 



čtvrtek 23. května 2013

Odpolední rozjímaní :)


10 bodů skvělého designu- ,,Vibrátor''

Dostali jsme za úkol do školy vybrat si jednu věc, a tu posléze popsat pomocí deseti bodů dobrého designu. Jako předmět jsem si vybrala vibrátor... :) 
Tabu, stud a opomenutí v hlubinách dámských nočních stolků, hodlám psáti
bez okolků o předmětu mi možná blízkém, či vzdáleném, nicméně zahloubám
v tajemství potěšení žen.
Která věc se vyloženě poddává své funkci a veškerá estetika je druhořadá?
Která věc je mimořádně závislá na ergonomických požadavcích? Vibrátor.
Tento předmět prozkoumávající hlubiny ženských ústrojí dokonale splňuje
funkci pro kterou je určen- uspokojení. S trochou nadsázky a realitou
přitaženou za vlásky, můžeme bez pochyby říci, že vibrátor je neporazitelný.
Svět se může hroutit, mohou ho zmáhat největší ekonomické krize, přírodní
katastrofy ale erotika nikdy nezmizí a chtivých žen neubude. Jediné co se
změní bude náhled společnosti na tuto tématiku, časem padnou zábrany,
vlastnit erotické pomůcky nebude tabu a i tato práce se někdy za pár let
nebude zdát tak šokující.
Historie vibrátoru či erotických pomůcek jako takových sahá daleko do
útrob lidských dějin, možná i jeskynní lidé již nevnímali svou náruživost pouze
jako prostředek pro plození drobotiny, nicméně k takovýmto tvrzením
nemáme důkazy. Jeskynní malby nezobrazují krom mamutů žádná didla a
krom venuší nevykopali ze země nic, co by erotické pomůcky připomínalo.
Když se ale ohlédneme za pradávnými generacemi Řeků, Číňanů či
Egypťanů, musíme uznat, že v této době se lidstvo začínalo utrhávat z řetězů.
Tehdy se začínala psát historie vibrátorů, ačkoliv měli do dnešní podoby
přespříliš daleko. Tvarovaly se ze dřeva, mramoru nebo slonoviny. Podle všeho
měly tyto napodobeniny mužského údu i možnost naplnění teplým mlékem,
což mělo navodit dojem větší dokonalosti.
Kolem patnáctého století, začaly erotické pomůcky léčit. Vědci doktoři i
skromní badatelé byli přesvědčeni o tom, že ženská hysterie, jako skutečně
zákeřné onemocnění pramení z důsledků nemocné dělohy. Pokud se tedy
v ordinaci zjevila žena, která znatelně prokazovala příznaky hysterie, byla jí
nařízena stimulace nemocného orgánu. Ordinace a čekárny praskaly ve
švech a namožené ruce lékařů čekaly na spásu. V roce 1869 dorazil pokrok
kterým byl masážní stroj poháněný párou, velký jako stůl. Za několik let páru
nahradil pohon elektrický a tam kde byla elektřina nedosažitelná, využívaly
ženy k obšťastňování energii benzínu či prostého nožního pohonu.
Začátek dvacátého století znamenal boom pro vibrátory a tento výrobek
byl součástí prodeje jako normální spotřebiče do domácnosti. Většinou byl
součástí multifunkčních robotů, měl různé nadstavce a ve volných chvílích
vibroval. Tyto zařízení provázely rozsáhlé reklamní kampaně (Spotřebič, který
ocení každá žena) a prodávali je v normálních obchodních domech.
Vibrátory které umixují a našlehají? Tohle už bylo poněkud přehnané.
Klasické vibrátory jak je známe dnes a jak je máme rády, vibrátory které si
na nic nehrají a plní jen to k čemu byly vyrobeny, přišly na scénu v polovině
šedesátých let. Co je pro nás dobře je fakt, že jejich tvary a výkonnost jsou
dnes vypiplané na tak vysokou úroveň, že i ta nejnáročnější zákaznice najde
svůj model na míru.
Vibrátor již dnes nemá žádné multifunkční zmatenosti, kterých je v dnešním
světě nespočet a jeho využití je víceméně jasné. Žádná funkce a tlačítko
v tomto případě není zbytečné- vibruj hodně, vibruj málo, s tímhle si poradí
každá (nebo každý?). Myslím si, že dnešní společnost, která i když mlčí, je
natolik obeznámena s tím, k čemu vibrátor je a jak se používá, že neznalce
bychom hledali jen stěží. I když nepochybuji o tom, že starší generace by
vibrátor použily klidně místo tyčového mixéru.
Otázkou ale zůstává, je- li tento předmět bezpečný? Každý zvědavý jedinec
či náruživý spotřebitel, který prochází prodejnou tohoto zboží, se při pohledu
na rozměrné ‚půlmetrové majory‘ možná zabývá otázkou: ‚,Proč tak velké??‘‘
,,Proč tak široké, dlouhé a členité?‘‘ ,,Vleze se? Je to vůbec bezpečné?‘‘ ,,A
opravdu je vodotěsný??‘‘ . Záleží však na potřebách ženy, v tomhle ohledu
má ergonomie opravdu měřítka rozmanitá, ale každá spotřebitelka by měla
alespoň v krajních mezích myslet na své zdraví a možnosti.
Dle mého názoru můžeme vibrátor označit jako předmět ekologický a
šetrný k životnímu prostředí. Ano, vyrábí se z plastových a gumových slátanin
a jeho materiály nejsou ryze přírodního původu, ale kdo může říct, že se
vibrátory válejí na ulicích jako odpadky? O vibrátor nezakopneme na
chodníku jako o igelitovou tašku kterou tam někdo pohodil, nepřilepí se nám
na nohu jako žvýkačka, neválí se po příkopech a neznečišťuje životní prostředí
ani ovzduší. Žena která překoná své study, vyrazí do obchodu s erotickými
pomůckami a vibrátor si pořídí, nevyhodí ho jen tak. Bude ho poctivě řadu let
skrývat v šuplíku a vyhodí jej tehdy až se pokazí, nebo jej najdou pohoršení
potomci. V tomto případě ho ale nezahodí z okna na ulici, a proto není svět
zamořený vibrátory a proto jsou podle mě šetrné k životnímu prostředí a
pokud žena svého malého kamaráda neklátí 24 hodin v kuse, ponechávají si
tyto předměty i poměrně dlouhou životnost.
Když chceme vibrátory zhodnotit po vizuální stránce, musíme uznat, že tvary
docilují naprosté dokonalosti. Jsou snad dokonalejší tvary než ty které
vycházejí z přírodních inspirací? Inovátoři, designéři a výrobci tohoto výrobku
si dají vždy tak záležet a i když se to možná zdá nereálné, vždy přijdou
s novým vylepšením. Zmiňované přírodní tvary bývají doplněné o různá
příjemná vylepšení, výčnělky, vroubkovaní či autentické, či hodně zveličené
zobrazení žil připomínající opravdové přirození.
Lepší, příjemnější a přirozenější materiály doplňují bláznivé a nepřehlédnutelné
barvy, díky kterým se vibrátory stávají vizuálně zajímavějšími, což zvyšuje
poptávku i přes poměrně vysoké ceny.
Není tedy divu že na pultech obchodu z erotickým zbožím narážíme většinou
na kvalitní výrobky, leckdy osobitého vzhledu, který ale nikdy nepřekročí
hranici díky které bychom nepoznali k čemu se to používá.
Když to tedy zhodnotíme, vezmeme kolem a kolem všechny okolnosti,
nikoho nemůže překvapit fakt, že je vibrátor ačkoliv tak náročný na
ergonomii, vynikajícím ergonomickým výrobkem, výrobkem šetrným
k životnímu prostředí, vizuálně zřejmým použitím a výrobkem s dlouhou
životností.
Je to vskutku předmět na svém místě a proto si myslím, že by zasloužil více
pozornosti, které se ale asi nikdy nedočká. Světu by prostě přišlo příliš
perverzní, kdyby se na billboardech u silnice objevovaly reklamy na nejnovější
modely, lidé by kleli u televizí, kdyby se v jejich přijímačích zjevil
třicetisekundový spot, který by lákal k návštěvě sexshopu. Což je ovšem
naprosto nepochopitelný fakt, vzhledem k tomu, že spousty reklam které
nemají se sexualitou nic společného (například železo), mívají sexuální
podtext. A to dnešním konzumentům divné nepřijde? Světem hýbe vlna
zvláštního puritánství a zároveň tiché sexuality. Naprosto každý má touhy, ale
jen hrstka lidí to nepopírá a dává je světu na obdiv. Svět nesouhlasně bučí ale
v duchu cítí to samé co ti odvážní. Někteří hrdě rozrazí dveře sexshopu a jiní
umírají zvědavostí když jim málem vypadají oči z důlků ve snaze něco vidět
v periferním vidění když prochází okolo.
Proto jsem si tento předmět vybrala, abych poukázala na to, že i tak
zatracované věci mají obrovský úspěch. Vzhledem ale k faktu, že se tato
slova nedostanou dál než ke dveřím učitelského kabinetu, neukážu lidem a
především dámám, že se toho nemají bát a občas si trochu povyskočit
z kopejtka. Každopádně já sama budu dál lidem posílat perverzní přáníčka a
koláže a hlásat nadšení o předmětu který podle mě splňuje všech 10pravidel
dobrého designu s přáním, že svět někdy přizná to, co opravdu chce :)

úterý 21. května 2013

Osoba kterou pronásleduje můj stín.

A třebaže hlavu zrzavou mám,
a oči možná až nechutně modré,
a třeba Vám někdy za pravdu dám,
že kyselé zelí je opravdu dobré...
Vím jen to, že nikdy nebudu jak Megan Fox,
ale to mi nevadí, říkají mi Charles Ginger Box.

:)