pondělí 31. března 2014

Prasečí nožičky mají problém stát, bude- li se dotyčná hodně bát.

Všechno je v prdeli,
pšenka mi nekvete,
cítím se jak v kůži z prasete.

Kůže mi servali,
zlámali kosti,
maso mi sežrali,
k mé marné zlosti.

Útroby, vnitřnosti,
vytryskly zvenčí,
bez lítosti rádoby,
cítím se menší.

Nyní na hromadě,
špejícího šlemu,
v mé smutné baladě,
bojuji skrz všemu....

Jsem tak....neradostná. 
Navzdory ale veškeré životní nenávisti, obdivuji v sobě pocit nadšení když běžím domů abych si zapsala těch pár řádků co mě zrovna napadlo :D

Žádné komentáře:

Okomentovat