pátek 31. ledna 2014

Beach Head nedaleko Eastbourne.

Dneska k nám přišlo zase jaro. Hnusně je ale pořád.
Hledám si letenku, toužím po pikniku v měkké trávě lámající se v prudké skály do moře.
Mé kroky před osmi lety si tamní půda nejspíš nepamatuje...a proto tam musím znova.



...jelikož analog zachovává krásy tak, že nám svým oparem snad pouze připomene atmosféru, přidávám ještě jeden snímek ukradený.




úterý 28. ledna 2014

Olizování zdí je až příliš důvěrné na to, abych v tom nadále pokračovala.

V oné dny, kdy nevíš jak zní tvůj hlas, 
máš strach, víš že přijde to zas. 
Bavíš se zrcadel odrazem,
okno pleteš si s obrazem. 
Dveře splynuly v zeď,
zapomínáš blízké tváře,
nevíš co bude, co je teď.
Čas je za lháře. 

To co tváří se jako realita,
to je tam venku,
a teď se nepočítá.
Klopíš další sklenku.

....
Brousím zuby do omítky,
chci proškrábat cestu ven,
zjistit zda ty povídky
jsou pravda...či jen sen.


Mám strach jako bych už nikdy neměla opustit pokoj. Což o to, příjemné by to bylo. Celé dny koketovat s peřinou, žít v uchlastaném světě literatury s Hankem Moodym. 
Ale co potom?
Za pár dílů má novodobá iluze Californication nebude chlácholit mé pochroumané smysly. Za pár dní možná také doposlouchám zhruba 1500 nových hudebních děl v přehrávači.
Dojdou mi papírky, tabák, jídlo...budu muset opustit svůj pokoj.
..ale co si počnu tam venku?



pondělí 27. ledna 2014

V zemině- nevinně

Jasnou noční krajinu,
zatmívají malá pekla, 
v jejíchž světle spočinu,
jako ryba malá-leklá. 

Lehnu si v tvrdou zemi, 
obklopí mě hlína,
pošlapaná všemi.
Kde je vlastně špína?

neděle 26. ledna 2014

Třeba že jo

Třeba mě uslyší,
když budu křičet do polštáře,
v nepravidelných oddyších,
nebudu šeptat tak přímočaře.

Třeba mě uvidí,
když schovám se za roh domu,
on možná se dopídí,
a dojde mu co málokomu.

Možná mě ucítí,
vzpomněl si na parfému vůni,
lapne mě do sítí,
ze kterých nebude únik.

Třeba mě uslyšíš,
když budu křičet do peřiny,
možná si pospíšíš,
já ti budu počítat vteřiny.

Třeba mě uvidíš,
pod lampou v jiném světlu,
a to že závidíš,
ostatním nevysvětluj.

Možná mě ucítíš, 
podle vzpomínek co máš,
jenže mě už neošidíš, 
neříkej že mě znáš. 

Příběh vypráví o lidech zcela smyšlených. Má nálada je dobrá. Jen bych chtěla umět hrát na nějaký třeba strunný nástroj, chodit lidem zpívat pod okna, kazit jim iluze a zároveň se topit v těch svých...Je povznášející být ničemnicí. 

Sedím u otevřeného balkónu, chundelatými ponožkami se hrabu v čerstvém sněhu. Dusím se cigaretou vytvořenou z posledního prachu tabáku co jsem vydolovala ze sáčku. Třepu se zimou nulových hodnot a sypu si popel do klína. Přes dřevěné zábradlí civím do zamlžené krajiny, loučím se s oranžovou koulí co mizí tak rychle za horami.
Tak zase zítra světe. 



pátek 24. ledna 2014

Mloci mají pro chodníky lepší obutí.

Hovna plavou v potoce,
ryby topí se ve stoce. 
Na chodnících spíše mloci,
maj se lépe, než my- cvoci.

Krásnější krajina odpadků,
než v našich myšlenkách,
oblékáme se do ostatků,
žalem topíme se v sušenkách.

V naších  výších 
metr a osmdesát k tomu,
nemůžem najít cestu domů, 
schováváme se ve skrýších.

Kukly, vákua, kokony,
mlžím své dusivé mračno,
abych bez tíživé úhony,
přežila lidské krvelačno. 



sobota 18. ledna 2014

Přestávám doufat, začínám zoufat...stuDYING

Chemie má být o přitažlivosti, 
lásce a prasárnách v peřině, 
chvění a jiné zákonitosti,
co začínaj tak nevinně. 


Pak je chemie dalšího druhu,
''Dobrých hostinců'' ze sáčku,
co žereme v soudržném kruhu,
uctívající tuto omáčku. 

Další, co já si vzpomínám,
je chemie opojné destilace,
po kterých svět nevnímám,
a užívám si likvidace. 

Tyto tři zmíněné- ovládám bravurně,
však ale co mi problém činí,
chemie obecná, tak nestvůrně,
já nazývám ji sviní. 

Ničí mi život, kazí mé vzdělání, 
shledávám jí nepochopenou,
pomalu však jistě mě dohání,
já křísím loď potopenou.

Kdo chemie mě zbaví?
Kdo tím zachrání mé zdraví?
Kdo naučí mě dle vzoru,
stavit prvky do pozoru?



A pokud Vás má poezie zanechává chladnými, tady je píseň pro potěšení uší, ať dojebu Vaše srdce tak, jak se sluší ♥

středa 15. ledna 2014

Trilogie o zadnici co ztratilo svou stolici.



V onech časech,
kdy každý vesmír dobývat chtěl, 
v bezpečnostních pásech
penis do vesmíru jel. 
Za ním vydala se zvířata,
kterým nestačila země kulatá.

A přímo tam v onom vesmíru,
létalo si rektální ústrojí,
s dírou šitou na míru, 
hovna se tam nebojí. 



Jednoho dne, jedněmi dobyvateli, 
setkalo se s nátlakem rektum,
oni chtěli se stát obyvateli, 
rozšířit své územní spektrum.

Nalodili svá dilda,
zajali pravidla sraní,
nastolili pravidla,
původní obyvatelé nebyli zvaní.


Hovna co zůstala, byla zajata
dobyvatelé staví majestáty,
rektumu natrhli kaťata,

a nyní objevují podstaty...prostaty.

end.

Nějaké náměty na další příběhy? :D

neděle 12. ledna 2014

Počítáte ovečky?

Všem jenž ztratili se v čase, 
všem, co sen bez spánku zdá se.
Všem, co počítají ovečky,
všem, co mají večer bez tečky. 
Všem, co slyší odbíjení věží,
všem, co den nad ránem střeží.
Všem, co mají lehká víčka,
všem, pro které je spánek hříčka.

Těm všem, co mají problém celou noc,
dát světu nad sny plnou moc,
těm všem já přeji lehčí mysl,
snad nebdíte jen pro nesmysl.

Nevím už zcela přesně, kolikátou noc po sobě bdím při nočních snahách usnout. Snad jen nad ránem kdy se pomalu rozednívá, má mysl je klidná a usínám....

čtvrtek 9. ledna 2014

Still better love story then Twilight :D

Podléhám dobrovolnému
trestání,
ke zlosti povolnému
seslání. 
Do kostí mi kouše,
už prodrala se kůží,
krk silně mi rdouše,
tepny mi úží. 

Jazyk v kapse si nesu,
rána zašitá bezpečně,
snad jen trochu se třesu,
nesu to statečně. 

Krabici bílou v područí,
když utíkám táhnu. 
Za to co je v ní, neručím.
Po tom jí otevřít prahnu. 

V krabici tři srdce
ale bez jazyku,
zjištění nechutná trpce,
toužím po dotyku. 

Jedno mám pro sebe,
sešité v stehy nití, 
další mám pro tebe,
třetí je ten kdo ho chytí.


Myšlenka na učení ve mě vyvolává krvelačné myšlenky. Po nočním maratonu Věřte- nevěřte jsem natolik vystrašená, že neustále kontroluji původ podivných zvuků v domě. Ano, má prokrastinace nabrala o jeden démonický level výše.