sobota 22. února 2014

Okolní svět nevnímaje.

Daleko mimo realitu,
daleko od místního vzduchu,
daleko z peřin blahobytu,
a daleko od rozruchu.

Místo vnímání půdy zemské,
okružním letem,
brázdím místa nadpozemské,
nepodobná se světem.  

Nevnímat. Někdy je prostě lepší nevnímat. Nerozlišovat mezi tím co vnímat a co ne, nevnímat prostě nic.  Jen dát pozor, aby poločas rozpadu v nevnímacím moodu netrval příliš dlouho. To by pak člověk nemusel vnímat už nikdy nic. 

5:16 k naprostému nevnímání. 

sobota 15. února 2014

It's so simple

Krvácí lidé,
krvácí zvířata,
krvácí srdce,
taková je podstata,
chutná to trpce. 

Po zdech,
zemi,
kape.
Viděna těmi
kdo je lapen.

...a kdykoli budeme chtít,
najdeme v duši klid. 



úterý 11. února 2014

Utopia

Na povrchu z tvrdé kůry,
uvnitř skryté noční můry.
Ve dnech sníme o nocích,
neutápěných v bezmocích.
Tak omámeni slepotou,
že všechny naše touhy,
utápíme němotou,
než zbude chtíč pouhý. 

Co je tedy téměř jisté,
že někde pod kůží
jsme optimisté,
kteří si to dluží. 

pondělí 10. února 2014

Ňufínečky Valentýneček, lásečkový čas, mucínek!


Opět mě uhranul fotošop a nechala jsem se lehce zmást momentální euforií, srdíčka ve výlohách, reklamách, na internetu...všude. Triliondvacetpět diskuzí založených standardními bičis, které touží pořídit svým standardním podpantoflákům plyšová srdíčka, puzzle či snad polštářek s jejich společnou fotkou, nedej bože plácnou tu fotku ke hromadnému zděšení všech milenců na triko :D

Co je ale téměř jisté je, že zatímco si v pátek bude trimilion zamilovaných párů rozpačitě prdět do vany při svíčkách, mě samotnou čeká určitý druh romantiky dozajista také.
Místo sexu vystavím svou mons veneris starému gynekologovi a nechám se ''rozněžnit'' jeho plastovým teleskopem a místo láskyplných polibků bude mou držku brázdit zubařka s vrtačkou.

Milujte se. 


sobota 8. února 2014

Lady Fuckingham mává mou zhýralostí. Jde to vůbec ještě?

Mnoho mužů o svém pyji,
se sametovým žaludem,
mluví jako o bojovém kyji,
což leckdy bývá přeludem. 

Mnoho žen své vagíně,
dopřává až mnoho vpichů,
pak se tváří nevinně,
naprosto a bez ostychu.

Máš- li penis, či snad kundu,
bacha s kým jdeš do postele,
než dostaneš plnou rundu,
sperma přímo do prdele!

...chápejte, já chápu, že toto je literárně, lyricky a poeticky v naprosté prdeli, musíte ale pochopit, že když se člověk takhle při večeru válí v peřinách při víně s perverzní knihou, nemůže ho napadnout nic vhodného.
Knihu dočtenou nemám, ale bývá mým zlozvykem, že nežli začnu vůbec nějakou číst, přečtu si její úplně poslední odstavec. 

,,Modlím se k Bohu, abych mohla zemřít na vrcholu, ve chvíli, kdy tvá samotná duše bude stříkat do mých vnitřností, ale běda! již to není možné. Přesto, existuje-li na onom světě blaženost, věřím, že to není nic jiného než věčná mrdačka.
Ámen! Déle již své pero neudržím.''

Po dočtení poslední věty jsem ve svém nitru bádala, proč? Proč když v knize vypráví žena, nedokáže udržet své vlastní péro. Vždyť ho nemá!
Pak mi došlo, že už mám moc zatemněnou mysl...a že to bylo jen...pero.