Mnoho mužů o svém pyji,se sametovým žaludem,
mluví jako o bojovém kyji,
což leckdy bývá přeludem.
Mnoho žen své vagíně,
dopřává až mnoho vpichů,
pak se tváří nevinně,
naprosto a bez ostychu.
Máš- li penis, či snad kundu,
bacha s kým jdeš do postele,
než dostaneš plnou rundu,
sperma přímo do prdele!
...chápejte, já chápu, že toto je literárně, lyricky a poeticky v naprosté prdeli, musíte ale pochopit, že když se člověk takhle při večeru válí v peřinách při víně s perverzní knihou, nemůže ho napadnout nic vhodného.
Knihu dočtenou nemám, ale bývá mým zlozvykem, že nežli začnu vůbec nějakou číst, přečtu si její úplně poslední odstavec.
,,Modlím se k Bohu, abych mohla zemřít na vrcholu, ve chvíli, kdy tvá samotná duše bude stříkat do mých vnitřností, ale běda! již to není možné. Přesto, existuje-li na onom světě blaženost, věřím, že to není nic jiného než věčná mrdačka.
Ámen! Déle již své pero neudržím.''
Po dočtení poslední věty jsem ve svém nitru bádala, proč? Proč když v knize vypráví žena, nedokáže udržet své vlastní péro. Vždyť ho nemá!
Pak mi došlo, že už mám moc zatemněnou mysl...a že to bylo jen...pero.
Žádné komentáře:
Okomentovat