Foals uctívají jednorožce.

Zdál se mi sen.

Opět jsem byla na koncertu FOALS, když v tom Yannis Philippakis, zpěvák kapely, česky prohlásil: ,,Kdo je tady jednorožec?''. V srdci s hrdým pocitem, křikla jsem že já, já jsem jednorožec. Jedním rázem ke mě přiskočil, vyzval mě k přelezení zábran a odvedl mě do druhého patra podia. ,,Máme tady i druhé patro pro jednorožce. Tady máš knihu o růžových stvořeních jako jsi ty. Otáčej stránky a ukaž divákům svůj potenciál.'' zamračil se na mě svým charismatickým mračením. On se snad ani neumí smát. 

Tak jsem seděla na podiu nad podiem, pode mnou hráli Foals, Yannis se mračil a já otáčela stránky knihy o růžových jednorožcích. Lidé byli v delíriu a svět byl krásně růžový. 

Vzbudil mě nejblahopudnější blahý pocit a bohužel taky touha se vyčůrat. Dneska u mě v playlistu převládají jen Foals a má snaha zhypnotizovat fotku Yannise k úsměvu :D

Komár co tě štípne, továrna tě udáví, hluk tě ohluchne a budeš žíti ve snech.

Chci být protivným komárem,

kterého v noci odehnat musíš.

Chci být zplodinou továren,

stačí se nadechnout a hned se dusíš.

Chci být hluk, který bude ti v uších znít,

chci být někdo, o kom každou noc budeš snít.


....zase celá rozněžnělá. Každopádně, hromadí se mi tu básně o krvi, masakrech a přeťatých žílách. Nicméně, ne- tohle nechce nikdo číst. :D

Začalo to v první třídě Dádou.

....a teď lítám po koncertech jako ďas.
Začínám ztrácet přehled a proto si udělám přehled všech koncertů, které si pamatuji. Seznam budu doplňovat celý život a na smrtelné posteli...Co to kecám, umřu v pogu ubitá :D

Když jsem poslouchala Dádu,
pouze jedinou mělo to vadu.
Při koncertě na podium,
já rychle jí tam vběhla,
ukázat svůj umělecký um,
pak stála tam, ani se nehla.
Pohladila mě po hlavě Dáda!
Od té doby, koncerty já ráda.

Hypergalaktickámegapakárna :D Třeba má Dáda můj obrázek někde založen! :D

A nyní potlesk pro:

Samu sebe zkrotit.

Stanu se badatelkou,

vybádám snadný postup,

jak od Tebe udržet si odstup.

Nebo snad učitelkou?

naučím Tě mě chápat,

ať nemusíš v tom tápat.

Či snad kariéra lékařky?

Vyléčím Tě z přetvářky.

Možná krotitelkou se chci stát,

krotit budu divé zvěře.

Zkrotím sebe- ať nemusíš se bát,

a už nezavíráš mi dveře.

Tramtadadá, alespoň k něčemu mi ty vysoké boty jsou. Do vany! Zde bych vyzdvihla mou dnes mimořádně ladně sexy hnědou nohu :D

Dneska v dobrém rozpoložení- jako správná zhrzená žena, 

                                                    nadívám se zmrzlinou,

                                                    mírně nadržená,

                                                    kdo ví čí je to vinou? :D

Jsem bez ptáka pták. A k tomu v kleci.

Mírně se cítím zahozená,

více než obvykle rozhozená.

Jsem ošklivá nepotřebná věc?

Nebo jen bezduché zvíře?

Že kdosi uvrhl mě v klec,

trýzní mě v temné díře?

Minulost tak obdobně,

současné připomíná žití,

podle mého rozhodně,

toto není vhodné k bytí.

Možná jako ptáček,

je v kleci souzeno mi žít.

Snad jako bych stála pár kaček,

a čekám až někdo bude mě chtít.

Třeba až člověku bude smutno,

vypustí mě, já zazpívám.

Smutku už nebude nutno,

a to vždy když se usmívám.

                                                        ...........ticho! Nevím co se děje a mám na to právo. 

                                                                             Sic píši víc než je zdrávo, však ale mě to baví.

                                                                             A ničí neohrožuji zdraví. Možná snad to svoje.

Zabij mouchu, mraky uletí taky.

Po místnosti létá si nedbale,

na stěnách usedá- moucha.

Proti ní, vše zdá se tak pomalé,

i srdce jinak mi bouchá.

Za okny plují si mraky,

nepatrně, vstříc dál k obloze.

Chtěla bych s nimi taky,

napříč světové rozloze.

Protože,

přes pole a vzdálené lesy

cítím tvou přítomnost- kdesi.

...ani nechci pátrat po příčině mé rozněžnělé nálady. Hlava mi poslední dobou plodí duhové sračky. Bez nároku na ''honorář''. 

Fotkou jsem zdokumentovala západ slunce na Pagu. Vypadá to jako muž ke slunci letící, čímž jsem byla nesmírně fascinována! 

alou na jatka, pravila imaginární matka.

Snadněji lze sepsat s ďáblem kontrakt, podškrábnout papír vlastní krví,
nežli s Tebou navázat nějaký kontakt, a čekat až všechno se zmrví. 

Čekat před jatky, 
jako na porážku kráva,
odtažená od své matky,
nemající žádná práva.

Co se na dámu sluší, vím,
dáma nepatří na jatka,
ale možná je to tím,
že nemůžu najít zadní vrátka.

Proč ty zasraný vrata,
je takový problém najít?
Jiní je maj NATOTATA!
Já můžu si nechat chuť zajít. 


Trocha líbezné poezie po návratu, do našeho ''krásného'' státu. 
Tak hbitě zpět v realitě!
Cítím se jak psanec, totální zasranec. 

Dejte mi časíček, každá krev jednou přestane bublat :) 
V neděli přijede Marsíček, už druhý člověk poznaný z brněnského ráje ochoten navštívit naší prdel. Blahé.Vždy si tááák moc vážím, někoho kdo je ochoten přinést takovou oběť. Ona mě zklidní. 

Mrtvo na Pagu. Lépe ale mrtvo tam, nežli mrtvo tady.

...a tak mě málem násilím odtáhli od toho moře. 

Na Pagu je opravdu překrásně. Bylo. Krajinky dle mého gusta, moře modře modré, divá zvěř a alkoholu litry. 
Nebýt na světě lidí, kteří nám celou dovolenou vyloženě posrali, bylo by to lepší. Ponorka nakonec vzala za své a polovina osádky v polovině odjela domů. Když já prostě nepochopím, proč si lidi neumí vybírat partnery, proč ze sebe dělají voly a zveličují kraviny. 

Tak mě celá tamnější nálada trochu vzala a místo krajinek a krás...
                                              ....začala jsem fotit mrtvolno.
K tomu jsem po nocích četla knihu: ,,Naplivu na Vaše hroby''. Však není nad to se s holkou vyspat a pak jí rozšlapat hlavu!

                                         Zaujalo z jízdy autem. Nejspíš oslí hřbitov?

                                                    Kdo setnul ti zajíci hlavu? A proč vyteklo ti oko?

                                          ....a kdo setnul hlavu tobě, a do moře tě hodil?

                                          Zubatá ryba chutnala. 
      
Mrtvé jehně vyfocené nemám, měla jsem plné ruce práce mu zlámat žebra a sežrat ho.

                                                    Mrtví lidé. Pohřebáky jsem fotila taky. 

                                          Kudlanka chvíli koulela očima. Pak to vzdala taky.

                                          Po válce mrtvý dům.

                                          Budoucí nejspíš mrtvý.

                                         Zemřeli spolu a hrdě. Možná. 

No a doma...doma mě čekala spoušť. Želva zesrala celý barák a Gary nejspíš uschnul :(

                                      RIP slizkej kámo....(teda pokud se ještě neprobereš)

Doma se mi nelíbí. Není tady moře a v koutě leží mrtvý šnek. Stýskám si po Brnu a RFP. Tyhle prázdniny už budou nejspíš stát jen za prd. Tak dobrou.

....ale víte co? Hrozně moc mi to sluší. Mám dokonale opálenou kůži!!! Jen škoda, že tahle krása brzy pomine a nikdo jí neocení :D

Sea, moře, dagat, θάλασσα,海, mar, deniz.

Koupání ve vlnách slaných vod,
mám ve svém seznamu hned jako první bod. 

Sluníčko co nesnáším,
horko ještě víc,
vždy jen na vlnách se unáším,
já a moře. Nic víc. 

Vlny vody, 
té modré.
dostanou mě do pohody,
bude to dobré. 

Na placatých kamenech,
rozsáhlých břehů,
zlost spálím v plamenech,
najdu tam něhu. 

Vlna slaná olízne mé nohy, 
splín obmotá slizká řasa.
Objevím svý tajný vlohy,
tam přijdu na to co je krása.

Obměkčí mě slunce západ, a jediný můj nápad, je nechápat, co chápat bych měla.
Snad jen proto abych zapomněla?                        
                                                                                                                                Možná. 

Tak na dva týdny ahoj.

                                          V břiše šimrá mě stesk. Je to příjemné :)