Prasečí nožičky mají problém stát, bude- li se dotyčná hodně bát.

Všechno je v prdeli,
pšenka mi nekvete,
cítím se jak v kůži z prasete.

Kůže mi servali,
zlámali kosti,
maso mi sežrali,
k mé marné zlosti.

Útroby, vnitřnosti,
vytryskly zvenčí,
bez lítosti rádoby,
cítím se menší.

Nyní na hromadě,
špejícího šlemu,
v mé smutné baladě,
bojuji skrz všemu....

Jsem tak....neradostná. 

Navzdory ale veškeré životní nenávisti, obdivuji v sobě pocit nadšení když běžím domů abych si zapsala těch pár řádků co mě zrovna napadlo :D

Kolik má stonožka zadků?

Spojím Vás, spojím!
Ústa přímo s řití,
k vědě čelně stojím, 
sešiji Vás nití.

Tvá prdel stane se talířem,
já přilepím k ní ústa,
musíš být zcela rozšířen,
aby mohlo to tak zůstat.

Spojím Tebe s dalšími,
nakrmím Vás žrádlem psím,
sračka sdílená s bližními,
nyní je Tvým vším.

...a já počkám si u posledního konečníku
važ si toho, hladový příživníku!


Mé filmové nadšení pro nadcházející třetí díl nebere konce.

Trocha nemravnosti.

Zaoblený,
schovaný,
pořád chtěný,
milovaný. 

Čudlík chtíče,
knoflík lásky,
k pičce klíče,
vábí ocásky.

Cti jej a hýčkej,
dobře o něj dbej,
snad netřeba říkat samičce,
co pro ní je to nej.

On vzrušením pak dodá vláhu,
zpřístupní ocaskům dráhu. 

Však nemusíš být zrovna miss,
abys měla klitoris! 

...nemusím psát pořád jen tragicky, užijte si to :D

Nevím.

Vyděšená děsy,
včera, zítra, dnes,
zapomínám kde jsi
a nevím jak se dostat přes
vysoké bariéry, 
nevím,
jak ustát premiéry
bez aktérů.
Nevím,
jak zachránit naší éru. 
Nevím
jak uletět z voliéry
a rozpustit se
do atmosféry. 
Nevím.