neděle 14. února 2016

Valentýn s Máchou




Nežli Valentýn, mám raději Máj,
polibek v místě, kde zahání háj.
A taky s láskou na mechu,
dělat řádnou neplechu.
.......
Protože na Valentýna, 
je stále ještě zima. 


pátek 6. března 2015

in the woods

Uteču- z polštářů a peřin.
Uteču- do lesů a skal.
Uteču- do země bez vteřin.
Uteču- pod bahenní kal. 

Schovám se pod hlínu,
po které šlapou. 
Schovám se do skulin v kůře.
a svinu se do stébel,
které se sápou,
po vzduchu v atmosféře.

středa 24. prosince 2014

Vánoční

Horda kaprů letos chcípne,
stejně jako loni,
k salátu je naporcujem,
kůrka krásně voní.

Stromy v lesech padnou,
veverky nemaj kde žít,
jen pro atmošku správnou
co v obyvácích musí být.

Dárků hromádky,
všichni účet v mínusu,
po klidu ani památky
prosinec jak v cirkusu.

Tak přeji krásné Vánoce,
všem, co berou to s klidem,
Však už zase po roce,
zas jebne v hlavě lidem :)



sobota 28. června 2014

Packy nahoru



Udělám velkou díru,
přímo do vesmíru.
Mám totiž jeden plán,
utéct přímo tam,
kde dávaj lišky
packy do výšky
a mávají těm osobám,
co utekly všem osnovám.

sobota 5. dubna 2014

vomit party

Naposledy polykat,
Tebou připravená sousta,
které musím si odpykat,
vím, že nemohou tam zůstat.

Po částech trávit,
lži vysrkané ze lžic,
než začnu se dávit,
při čekání na nic. 

A tam někde ze žaludku,
kde ležel si mi věčně,
snažila jsem vyblít ze zármutku,
ale asi né dostatečně...



pondělí 31. března 2014

Prasečí nožičky mají problém stát, bude- li se dotyčná hodně bát.

Všechno je v prdeli,
pšenka mi nekvete,
cítím se jak v kůži z prasete.

Kůže mi servali,
zlámali kosti,
maso mi sežrali,
k mé marné zlosti.

Útroby, vnitřnosti,
vytryskly zvenčí,
bez lítosti rádoby,
cítím se menší.

Nyní na hromadě,
špejícího šlemu,
v mé smutné baladě,
bojuji skrz všemu....

Jsem tak....neradostná. 
Navzdory ale veškeré životní nenávisti, obdivuji v sobě pocit nadšení když běžím domů abych si zapsala těch pár řádků co mě zrovna napadlo :D

sobota 29. března 2014

Kolik má stonožka zadků?

Spojím Vás, spojím!
Ústa přímo s řití,
k vědě čelně stojím, 
sešiji Vás nití.

Tvá prdel stane se talířem,
já přilepím k ní ústa,
musíš být zcela rozšířen,
aby mohlo to tak zůstat.

Spojím Tebe s dalšími,
nakrmím Vás žrádlem psím,
sračka sdílená s bližními,
nyní je Tvým vším.

...a já počkám si u posledního konečníku
važ si toho, hladový příživníku!


Mé filmové nadšení pro nadcházející třetí díl nebere konce.


sobota 15. března 2014

Trocha nemravnosti.

Zaoblený,
schovaný,
pořád chtěný,
milovaný. 

Čudlík chtíče,
knoflík lásky,
k pičce klíče,
vábí ocásky.

Cti jej a hýčkej,
dobře o něj dbej,
snad netřeba říkat samičce,
co pro ní je to nej.

On vzrušením pak dodá vláhu,
zpřístupní ocaskům dráhu. 

Však nemusíš být zrovna miss,
abys měla klitoris! 


...nemusím psát pořád jen tragicky, užijte si to :D

sobota 1. března 2014

Nevím.

Vyděšená děsy,
včera, zítra, dnes,
zapomínám kde jsi
a nevím jak se dostat přes
vysoké bariéry, 
nevím,
jak ustát premiéry
bez aktérů.
Nevím,
jak zachránit naší éru. 
Nevím
jak uletět z voliéry
a rozpustit se
do atmosféry. 
Nevím.



sobota 22. února 2014

Okolní svět nevnímaje.

Daleko mimo realitu,
daleko od místního vzduchu,
daleko z peřin blahobytu,
a daleko od rozruchu.

Místo vnímání půdy zemské,
okružním letem,
brázdím místa nadpozemské,
nepodobná se světem.  

Nevnímat. Někdy je prostě lepší nevnímat. Nerozlišovat mezi tím co vnímat a co ne, nevnímat prostě nic.  Jen dát pozor, aby poločas rozpadu v nevnímacím moodu netrval příliš dlouho. To by pak člověk nemusel vnímat už nikdy nic. 

5:16 k naprostému nevnímání. 

sobota 15. února 2014

It's so simple

Krvácí lidé,
krvácí zvířata,
krvácí srdce,
taková je podstata,
chutná to trpce. 

Po zdech,
zemi,
kape.
Viděna těmi
kdo je lapen.

...a kdykoli budeme chtít,
najdeme v duši klid. 



úterý 11. února 2014

Utopia

Na povrchu z tvrdé kůry,
uvnitř skryté noční můry.
Ve dnech sníme o nocích,
neutápěných v bezmocích.
Tak omámeni slepotou,
že všechny naše touhy,
utápíme němotou,
než zbude chtíč pouhý. 

Co je tedy téměř jisté,
že někde pod kůží
jsme optimisté,
kteří si to dluží. 

pondělí 10. února 2014

Ňufínečky Valentýneček, lásečkový čas, mucínek!


Opět mě uhranul fotošop a nechala jsem se lehce zmást momentální euforií, srdíčka ve výlohách, reklamách, na internetu...všude. Triliondvacetpět diskuzí založených standardními bičis, které touží pořídit svým standardním podpantoflákům plyšová srdíčka, puzzle či snad polštářek s jejich společnou fotkou, nedej bože plácnou tu fotku ke hromadnému zděšení všech milenců na triko :D

Co je ale téměř jisté je, že zatímco si v pátek bude trimilion zamilovaných párů rozpačitě prdět do vany při svíčkách, mě samotnou čeká určitý druh romantiky dozajista také.
Místo sexu vystavím svou mons veneris starému gynekologovi a nechám se ''rozněžnit'' jeho plastovým teleskopem a místo láskyplných polibků bude mou držku brázdit zubařka s vrtačkou.

Milujte se. 


sobota 8. února 2014

Lady Fuckingham mává mou zhýralostí. Jde to vůbec ještě?

Mnoho mužů o svém pyji,
se sametovým žaludem,
mluví jako o bojovém kyji,
což leckdy bývá přeludem. 

Mnoho žen své vagíně,
dopřává až mnoho vpichů,
pak se tváří nevinně,
naprosto a bez ostychu.

Máš- li penis, či snad kundu,
bacha s kým jdeš do postele,
než dostaneš plnou rundu,
sperma přímo do prdele!

...chápejte, já chápu, že toto je literárně, lyricky a poeticky v naprosté prdeli, musíte ale pochopit, že když se člověk takhle při večeru válí v peřinách při víně s perverzní knihou, nemůže ho napadnout nic vhodného.
Knihu dočtenou nemám, ale bývá mým zlozvykem, že nežli začnu vůbec nějakou číst, přečtu si její úplně poslední odstavec. 

,,Modlím se k Bohu, abych mohla zemřít na vrcholu, ve chvíli, kdy tvá samotná duše bude stříkat do mých vnitřností, ale běda! již to není možné. Přesto, existuje-li na onom světě blaženost, věřím, že to není nic jiného než věčná mrdačka.
Ámen! Déle již své pero neudržím.''

Po dočtení poslední věty jsem ve svém nitru bádala, proč? Proč když v knize vypráví žena, nedokáže udržet své vlastní péro. Vždyť ho nemá!
Pak mi došlo, že už mám moc zatemněnou mysl...a že to bylo jen...pero.


pátek 31. ledna 2014

Beach Head nedaleko Eastbourne.

Dneska k nám přišlo zase jaro. Hnusně je ale pořád.
Hledám si letenku, toužím po pikniku v měkké trávě lámající se v prudké skály do moře.
Mé kroky před osmi lety si tamní půda nejspíš nepamatuje...a proto tam musím znova.



...jelikož analog zachovává krásy tak, že nám svým oparem snad pouze připomene atmosféru, přidávám ještě jeden snímek ukradený.




úterý 28. ledna 2014

Olizování zdí je až příliš důvěrné na to, abych v tom nadále pokračovala.

V oné dny, kdy nevíš jak zní tvůj hlas, 
máš strach, víš že přijde to zas. 
Bavíš se zrcadel odrazem,
okno pleteš si s obrazem. 
Dveře splynuly v zeď,
zapomínáš blízké tváře,
nevíš co bude, co je teď.
Čas je za lháře. 

To co tváří se jako realita,
to je tam venku,
a teď se nepočítá.
Klopíš další sklenku.

....
Brousím zuby do omítky,
chci proškrábat cestu ven,
zjistit zda ty povídky
jsou pravda...či jen sen.


Mám strach jako bych už nikdy neměla opustit pokoj. Což o to, příjemné by to bylo. Celé dny koketovat s peřinou, žít v uchlastaném světě literatury s Hankem Moodym. 
Ale co potom?
Za pár dílů má novodobá iluze Californication nebude chlácholit mé pochroumané smysly. Za pár dní možná také doposlouchám zhruba 1500 nových hudebních děl v přehrávači.
Dojdou mi papírky, tabák, jídlo...budu muset opustit svůj pokoj.
..ale co si počnu tam venku?



pondělí 27. ledna 2014

V zemině- nevinně

Jasnou noční krajinu,
zatmívají malá pekla, 
v jejíchž světle spočinu,
jako ryba malá-leklá. 

Lehnu si v tvrdou zemi, 
obklopí mě hlína,
pošlapaná všemi.
Kde je vlastně špína?

neděle 26. ledna 2014

Třeba že jo

Třeba mě uslyší,
když budu křičet do polštáře,
v nepravidelných oddyších,
nebudu šeptat tak přímočaře.

Třeba mě uvidí,
když schovám se za roh domu,
on možná se dopídí,
a dojde mu co málokomu.

Možná mě ucítí,
vzpomněl si na parfému vůni,
lapne mě do sítí,
ze kterých nebude únik.

Třeba mě uslyšíš,
když budu křičet do peřiny,
možná si pospíšíš,
já ti budu počítat vteřiny.

Třeba mě uvidíš,
pod lampou v jiném světlu,
a to že závidíš,
ostatním nevysvětluj.

Možná mě ucítíš, 
podle vzpomínek co máš,
jenže mě už neošidíš, 
neříkej že mě znáš. 

Příběh vypráví o lidech zcela smyšlených. Má nálada je dobrá. Jen bych chtěla umět hrát na nějaký třeba strunný nástroj, chodit lidem zpívat pod okna, kazit jim iluze a zároveň se topit v těch svých...Je povznášející být ničemnicí. 

Sedím u otevřeného balkónu, chundelatými ponožkami se hrabu v čerstvém sněhu. Dusím se cigaretou vytvořenou z posledního prachu tabáku co jsem vydolovala ze sáčku. Třepu se zimou nulových hodnot a sypu si popel do klína. Přes dřevěné zábradlí civím do zamlžené krajiny, loučím se s oranžovou koulí co mizí tak rychle za horami.
Tak zase zítra světe. 



pátek 24. ledna 2014

Mloci mají pro chodníky lepší obutí.

Hovna plavou v potoce,
ryby topí se ve stoce. 
Na chodnících spíše mloci,
maj se lépe, než my- cvoci.

Krásnější krajina odpadků,
než v našich myšlenkách,
oblékáme se do ostatků,
žalem topíme se v sušenkách.

V naších  výších 
metr a osmdesát k tomu,
nemůžem najít cestu domů, 
schováváme se ve skrýších.

Kukly, vákua, kokony,
mlžím své dusivé mračno,
abych bez tíživé úhony,
přežila lidské krvelačno. 



sobota 18. ledna 2014

Přestávám doufat, začínám zoufat...stuDYING

Chemie má být o přitažlivosti, 
lásce a prasárnách v peřině, 
chvění a jiné zákonitosti,
co začínaj tak nevinně. 


Pak je chemie dalšího druhu,
''Dobrých hostinců'' ze sáčku,
co žereme v soudržném kruhu,
uctívající tuto omáčku. 

Další, co já si vzpomínám,
je chemie opojné destilace,
po kterých svět nevnímám,
a užívám si likvidace. 

Tyto tři zmíněné- ovládám bravurně,
však ale co mi problém činí,
chemie obecná, tak nestvůrně,
já nazývám ji sviní. 

Ničí mi život, kazí mé vzdělání, 
shledávám jí nepochopenou,
pomalu však jistě mě dohání,
já křísím loď potopenou.

Kdo chemie mě zbaví?
Kdo tím zachrání mé zdraví?
Kdo naučí mě dle vzoru,
stavit prvky do pozoru?



A pokud Vás má poezie zanechává chladnými, tady je píseň pro potěšení uší, ať dojebu Vaše srdce tak, jak se sluší ♥