smrad pivních plísní.Nějak na mě doléhá,
změť podivných tísní.
Co bylo, to není,
věci se tak rychle mění.
Konec visí ve vzduchu,
v tomhle divném rozruchu.
Trubači na rohy hlásají,
na recepci lidé pláčí.
Opilí lidé jásají,
loučí se všichni co síly stačí.
Dávím v sobě slzy, když procházím těmi prázdnými pokoji. Všechno ztrácí své kouzlo. Ztratilo. Lidé se balí, slaví, loučí, brečí. Nebo nedělají nic.
Ještě jsem tu a už chci zpátky.
Žádné komentáře:
Okomentovat